THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Podsvětí otevřelo své brány a vydalo poselství o mýtickém čase a o dobách, které nás čekají. Zmutovaná a neustále se měnící hvězda zazářila na naší hudební scénu nečekaným a pro mnohé těžko pochopitelným svitem. Proniknout do tajů nového počinu pražské kdysi doomové sebranky není jistě lehkým oříškem. Mutant Star je výjimečně komplexní dílo, třičtvrtěhodinová plejáda temných nálad, instrumentálních výlevů a výletů z temnot do nikam a zpět. Demimonde vydali desku, která je stylově neortodoxní, v jistém směru neuchopitelná, ale podle mne mnohem metalovější a temnější než naprostá většina spolků, které takové chtějí být prvoplánově. Temnota a existenciální prožitek mýtu, vědomí konečnosti času, ambivalentní jednota dobra a zla – o tom je Mutant Star. Ojediněle vydařené spojení proměnlivých nálad, instrumentálních dovedností, invence, originality a strachu. V jedné chvíli máte pocit, že jakákoli blackmetalová kapela ve výrazu nesahá Demimonde ani po pás, abyste vzápětí hledali jak je možné, že se Demimonde najednou nacházejí ve zvukových experimentech, sahajících do království elektroniky a ambientu. Mutant Star je skutečně jeden třičtvrtěhodinový hudební celek, který je na CD rozdělen do pěti kapitol. Tato deska není o jednotném soudu, případně o rázném odsudku. V Mutant Star musíte hledat, abyste do ní začali alespoň postupně pronikat a hledat všemožné taje, které v ní Demimonde ukryli. Není to jednoduché. Ale pokud budete mít dostatek trpělivosti, poznáte, že Demimonde jsou nejenom neobyčejně drzí, ale především velmi nároční sami k sobě. Nasadili laťku hodně vysoko a jsou natolik sví, že nesnesou srovnání. Martin Čech udělal kolosální čin, když toto CD vydal v až téměř luxusní podobě. Jak běžná, tak digipacková verze totiž obsahuje i výborně graficky zpracované webové stránky, texty, fotky, video a jako bonus starší demo The Warrior‘s Poets ve formátu MP3. Toto CD je fenomén, který z CD obdivuhodně funguje. O to větší je problém přenést celou tuto náladu na pódium.
10 / 10
1. The Tribunal
2. The Orphan And The Demimondaine
3. Absolute Word
4. Advocatus Diaboli (Including Light Escape: De Formula Tota)
5. Black Ring Theatre
Datum vydání: Středa, 22. listopadu 2000
Vydavatel: Epidemie recs., CD-extra
Neuvěřitelně komplexní, barevné, šílené a propracované dílo, které by mělo patřit do zlatého fondu české metalové avantgardy. Co skladba to originální a zdaleka nejen kovový dravec dýchající vlastním životem. Rád se s přítulným výrazem v leskle inteligentních očích otírá o vaše nohy, ale stejně tak by se s chutí zakousl do vašeho krku a vaše tělo rozerval na zkrvavené cáry masa. Děsivou dark metalovou atmosféru doplňuje inteligentní hravá skládačka, která byla sestavena s velkým žánrovým nadhledem. Troufám si tvrdit, že u nás nenajdete jiné album, který by se kovovému hybridu, trefně nazvanému „Mutant Star“ podobalo. Unikát, před kterým kapituluji.
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.